Během jarních výletů na německé modelářské veletrhy jsem měl příležitost nakouknout pod pokličku "panu Kolečkovi" - Ivanu Najmanovi. Ten v té době dokončoval přípravu sériové výroby novinky - bubnových brzd pro RC modely. Nakukování bylo korunováno možností jeden pár brzd vyzkoušet. Díky tomu jsem měl vyřešený i jeden klasický problém "kam s ním" - konkrétně s loňským modelem Olaf 3. O filipojakubské noci jsem tudíž zpopelnil pouze jeho trup (roční provoz ukázal, že ne všechny jeho konstrukční prvky se mi opravdu povedly), křídlo a ocasní plochy posloužily jako základ pro zrod modelu nikoli na létání, ale na brzdění.
Zvolil jsem tentokrát hornoplošné uspořádání a použití dávno odloženého hrníčkového tlumiče výfuku JMB, díky čemuž jsem mohl hlavní podvozek instalovat poměrně hodně dopředu. Chtěl jsem totiž na minimum omezit spotřebu vrtulí během zkoušek brzd.
Trup je celý opět z topolové překližky, ocasní plochy jsou jako u původního modelu odnímací. Hlavní změnou ovšem je instalování dvou standarních serv Hitec HS-300 pro ovládání brzd.
Sžívání s brzdami mi chvíli trvalo - neměl jsem žádné informace o způsobech seřízení a vlastně ani jejich ovládání. Nyní - po vylétání zhruba 15 litrů benzínové směsi - mám dojem, že už si rozumíme.
K ovládání brzd používám samostatný ovladač na levém boku vysílače. Je naprogramován jako hlavní ovladač dvou mixů vysílače pro současné brzdění oběma koly hlavního podvozku. S tím jsem se ale nespokojil - další dva programovatelné mixy jsem využil pro přibrzďování jednotlivých kol podle výchylek směrovky. Abych energii palubního zdroje nečerpal jen pro napájení serv brzd, je možné řízení brzdami vypínat dvoupolohovým vypínačem.
Právě možnost přibrzďování se mi nakonec jeví jako největší přínos brzd, protože se pronikavě zlepšila ovladatelnost modelu při pojíždění ve větrném počasí. Naopak společné brzdění je spíše efektní záležitostí - občas se mi i podaří, že se model po zastavení znatelně zhoupne dopředu. Párkrát jsem si dokonce dovolil i nahození motoru (ZDZ 40) neukotveného modelu, jen se "zataženými" brzdami.
Dobré zkušenosti jsem během provozu udělal také s letošní novinkou firmy JETI Model - dvojitým stabilizátorem napětí Max BEX 2, který naprosto v pohodě "utáhne" devět serv na palubě a ještě efektně a hlavně účelně svítí/signalizuje situaci v napájení na palubě.
Protože si s Olafem 3 a půl užívám hlavně na okruhu a při průletech, mezipřistáních a přistáních, využil jsem možnosti vysílače používat křidélka jako vztlakové/přistávací klapky. Hlavně pro přistání při bezvětří je použití brzdicích klapek dost příjemné.
Kliknutím se dostanete
k většímu obrázku,
mnohdy i s popisem.